Šli a šli a zpívali Věčnou paměť, a kdykoli zůstali stát, zdálo se, že ve zpěvu monotónně pokračují nohy, koně a závany větru.
Na tento blog budu postupně přidávat první věty z knih, které právě čtu a možná časem i z těch, které jsem už přečetl. (Letos jsem přečetl sto pět knih http://youtu.be/qxTRF8gNfdc?list=PL8D2CCEA27CDB37A3)
pátek 31. července 2015
Ernest Hemingway - Komu zvoní hrana
Ležel v lese natažen na hnědém jehličí, bradu opíral o složené paže a vysoko v korunách borovic mu nad hlavou vanul vítr.
neděle 19. července 2015
Ian Fleming - Dr. No
S posledním žlutým zábleskem zapadlo slunce přesně v šest za Modré návrší a na Richmond Road se snesl fialový soumrak.
čtvrtek 9. července 2015
Susanna Mary Clarke - Jonathan Strange a pan Norell
Před několika lety působila vr městě York společnost mágů.
Kodži Suzuki - Temné vody
Kdykoli ke Kajo přijel z Tokia syn s rodinou na delší návštěvu, brala svou vnučku Juko na časné ranní procházky.
sobota 4. července 2015
Kodži Suzuki - Kruh
Na sevrním okraji obytné čtvrti u Sankeienského parku se táhla řada čtrnáctipatrových věžáků.
Hitomi Kanehara - Hadi a náušnice
čtvrtek 2. července 2015
Herbert George Wells - Stroj času
Poutník v čase (považujeme za vhodné ho takto nazývat) nám zaníceně vypravoval o závažné věci.