Dean prokluše okolo Divadla Fénix, div neporazí slepce v červených býrlách, za rohem na Charing Cross Road předežene šnečí mámu s kočárem, šlápne do louže humusu a za dalším rohem pro změnu stoupne na zmrzlý marast.
Na tento blog budu postupně přidávat první věty z knih, které právě čtu a možná časem i z těch, které jsem už přečetl. (Letos jsem přečetl sto pět knih http://youtu.be/qxTRF8gNfdc?list=PL8D2CCEA27CDB37A3)
Zobrazují se příspěvky se štítkemMitchell. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMitchell. Zobrazit všechny příspěvky
pondělí 14. února 2022
neděle 8. října 2017
David Mitchell - Hodiny z kostí
Rozhrnu závěsy ve svém pokoji a venku je žíznivé nebe a široká řeka plná lodí, člunů a dalších krámů, ale já už myslím na Vinnyho čokoládové oči, na šampon stékající Vinnymu po zádech, na kapky potu na Vinnyho ramenou a na Vinnyho uličnický smích, a tou dobou už moje srdce šílí, a Bože jak bych si přála probudit se ve Vinnyho bytě na Peacock Street a ne vevlastní pitomé ložnici.
úterý 21. října 2014
David Mitchell - Třináct měsíců
Nikdo nesmí chodit do mojí pracovny.
úterý 12. března 2013
David Mitchell - Tisíc podzimů Jaocba de Zoeta
"Slečno Kawasemi?" Orito klečí na zatuchlém, lepkavém futonu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)