Chodec, jenž by onoho šedivého březnového rána roku 1897 na vlastní nebezpečí přešel z jednoho konce na druhou stranu place Maubert neboli Maub, jak tomu náměstí říkala galerka (ve středověku centrum univerzitního života, křižované davy studentů mířících na artistickou fakultu ve Vicus Stramineu aneb rue du Fouarre, a později místo, kde se konaly popravy apoštolů svobodného myšlení, jako byl Étienne Dolet), dorazil by do jedněch z nemnoha končin, jež nepostihly demolice barona Hausmanna.
Umberto Eco. Pražský hřbitov. Praha: Argo, 2011. 1. vydání. ISBN 978-80-257-0487-5.
Žádné komentáře:
Okomentovat