Ježto mi nebyl dopřán společný prožitek čehosi velkého, ježto se mi dostalo toho štěstí, že jsem směl náležet k Bratrstvu a být jedním z účastníků oné jedinečné cesty, jejíž podivuhodnost tenkráte zazářila jako meteor a posléze tak podivně rychle upadla v zapomnění, ba se stala předmětem pomluv, rozhodl jsem se, že se odvážím tuto neslýchanou cestu stručně popsat: cestu k jaké nikdo nesebral odvahu ode dnů Huona a Zuřivého Rolanda až po tuto naší prapodivnou dobu: kalnou, zoufalou, a přesto tak plodnou dobu po veliké válce.
Žádné komentáře:
Okomentovat