neděle 8. října 2017

David Mitchell - Hodiny z kostí

Rozhrnu závěsy ve svém pokoji a venku je žíznivé nebe a široká řeka plná lodí, člunů a dalších krámů, ale já už myslím na Vinnyho čokoládové oči, na šampon stékající Vinnymu po zádech, na kapky potu na Vinnyho ramenou a na Vinnyho uličnický smích, a tou dobou už moje srdce šílí, a Bože jak bych si přála probudit se ve Vinnyho bytě na Peacock Street a ne vevlastní pitomé ložnici.

Žádné komentáře:

Okomentovat